Vítejte! Tento web průběžně aktualizuji od roku 2018, kdy jsem začal psát na Twitter jako @lekarpraha, abych si zachránil život.

Od té doby se příliš nezměnilo. Zákon o důchodovém pojištění nadále neřeší tvrdé sociální dopady pozdě odhalených vzácných onemocnění. Dochází tak k situacím, kdy člověk kvůli překročení věkového limitu pro 'invaliditu z mládí' dostane místo důstojného důchodu jen almužnu, z níž nelze přežít.

Stále hledám dárce a snažím se přimět politiky ke změně systému invalidních důchodů. Vím, že bez mediální podpory mám jen malou šanci, přesto chci bojovat dál. Sám to ale nezvládnu.

V květnu 2024 zatím přes PayPal  přispěli2 lidé, poslední včera. Děkuji!
K dosažení cílové částky v tomto měsíci zbývá 9 700 Kč. Pro bližší detaily prosím čtěte níže.

Jsem absolventem 1. lékařské fakulty UK. Celý život bydlím u pražské magistrály, v místě s intenzivní hlukovou a exhalační zátěží. Dříve, než bylo možné začít vydělávat a odstěhovat se do zdravější lokality, přišla vážná a bohužel definitivní komplikace.

Během studií jsem onemocněl lymfoplazmocytárním lymfomem (LPL), což je vzácné, nevyléčitelné, obtížně diagnostikovatelné hemato-onkologické onemocnění, velmi podobné mnohočetnému myelomu, s produkcí paraproteinu IgG, postižením pohybového aparátu a těžkým imunodeficitem. Sotva jsem v horečkách dostudoval, ale pak už to dál nešlo. Nyní jsem kvůli nefunkční imunitě v domácí izolaci, s výjimkou návštěv zdravotnických zařízení. Nemoc je již přes všechny pokusy o léčbu včetně transplantace kostní dřeně v pokročilém stádiu, s hladinou paraproteinu cca 80 g/l.

Než byli lékaři schopni stanovit správnou diagnózu, uběhla velmi dlouhá doba. Překročil jsem tím max. věkový limit pro přiznání invalidity z mládí s cca 3x vyšší výměrou ID, kde se důchod počítá z průměrné mzdy v ČR.

Od roku 2018 jsem kontaktoval řadu neziskových organizací a hlavních médií. Tématem nízkých ID se však nechtěl nikdo zabývat, napsat článek, ani mi pomáhat, jako by to bylo tabu. Naposledy jsem byl v roce 2023 v kontaktu s redaktorem Seznam zpráv Petrem Švihelem, ale ani z toho po počátečním zájmu nic nebylo.

Co se nadací týče, některé, jako je třeba Dobrý anděl, finančně přispívají alespoň rodinám s nezaopatřenými dětmi, samotným dospělým však nikoliv. Já mám jen maminku, rovněž s pokročilým onkologickým onemocněním a starobním důchodem 7 060 Kč. Tím se jí stát odměnil za péči o několik generací těžce zdravotně postižených příbuzných, jež se do výměry SD nepočítá, stejně jako příjmy před rokem 1986 (§ 18 odst. 4 ZDP).

V roce 2019 jsem proto požádal ministryni Maláčovou z MPSV o odstranění tvrdosti zákona o důchodovém pojištění, konkrétně § 42, jenž pojednává právě o invaliditě z mládí. Nepočítá však s podobnými případy, kdy trvá odhalení nemoci příliš dlouho a invalidita je přiznána až po 28. roku života. Tehdy má pravomoc korigovat nedokonalost zákona právě ministr.

Zdravotní obtíže související s mým onemocněním mám již od 14 let. ČSSZ ani zdravotní komise na MPSV přesto nebrali ohled na skutečnost, že invalidita vznikala postupně a stanovili její vznik až od mnohem pozdějšího termínu, kdy mě nemoc začala přímo ohrožovat na životě. Zkušení hematologové přitom vědí, že LPL patří mezi tzv. indolentní lymfomy, jež se plíživě rozvíjejí řadu let, než se stav stane kritickým. Takových odborníků je ale málo.

V únoru 2020 podle očekávání přišlo od pí. Maláčové pod č.j. MPSV-2020/2595-711/37 zamítavé rozhodnutí, bez možnosti odvolání. Znám několik podobných případů a nikomu z nich rovněž nevyhověli.

Invalidní důchod jsem nakonec dostal, trvale 3. stupeň, ale kvůli překročení věkového limitu pro invaliditu z mládí jen v symbolické výši, což po valorizaci v roce 2024 činí 6 658 Kč. Tak nízká částka spolu s příspěvkem na bydlení po zaplacení nájmu, služeb a energií nestačí ani na nejnutnější potřeby, viz přehled.

K tomu se přidaly dosti vysoké opakované výdaje na léčbu chronického poranění mojí nohy po abscesu, resp. zdravotnický materiál (Debriecasan, Alfasilver sprej, Hyalo4 Skin Gel, Cuticerin, Atrauman, Mesoft steril., PehaFix a fixační Spofaplast), který si hradím sám. Mám již 17 kg podváhu, rána se hojí velmi pomalu a obnovuje se.

Aby toho nebylo málo, od září 2023 (8 měsíců) mám long covid, na který můj imunitní systém nijak nereaguje. Zvláště bolesti hlavy jsou velmi úporné. Zvládám to jen s pomocí silných analgetik (Ketonal Forte), což při delším užívání poškozuje játra. Lepší řešení jsem zatím nenašel, virus je velmi odolný.

K dosažení důchodu odpovídajícímu výměře dle invalidity z mládí bych potřeboval ještě cca 11 tisíc Kč, což je také měsíční cílová částka této soukromé sbírky. Po několika letech marných bojů vím, že od státu ani nadací se pomoci nedočkám, a tak bych rád požádal o příspěvek individuální dárce.

Pokud byste mě chtěli podpořit, jděte prosím na PayPal . Registrace není třeba, ale pokud ji máte, lze přispět i bez poplatku přes tento odkaz. Za situace, kdy se pořádání trvalé opakované sbírky na okruh nezbytných životních potřeb nechtěla ujmout žádná nezisková organizace (prý takové druhy sbírek nedělají), zůstává PayPal jediným schůdným řešením. Pro detaily se prosím podívejte sem. Děkuji.

Pomoci můžete i zpětným odkazem na tyto stránky, nebo upozorněním na můj případ na sociálních sítích. Odezva je zatím velmi malá, jak ze strany občanů, tak politiků. Domníval jsem se, že se ke mně alespoň časem přidají další lidé s podobným problémem a společně vyvineme na poslance větší tlak, ale stal se pravý opak. Dokonce i Václav Krása z NRZP dává od problematiky nízkých min. invalidních důchodů ruce pryč. Prý by bylo politicky neprůchozí pokusit se něco měnit, jak mi sám napsal už za předchozí vlády Andreje Babiše.

Prostřednictvím MUDr. Víta Ulrycha (KDU-ČSL) jsem už v roce 2018 zaslal do Poslanecké sněmovny podnět ohledně sociálních důsledků pozdě odhalených vzácných onemocnění. Odpovědi jsem se nikdy nedočkal. Bůh ví, kde moje materiály vlastně skončily. Zkoušel jsem je poslat i přímo datovou zprávou na adresu sněmovny, ale také bez odezvy.

V únoru 2024 jsem byl zprostředkovaně v kontaktu s poslankyní Mgr. Marií Jílkovou, členkou Výboru pro sociální politiku. Slíbila, že se 'pokusí na MPSV podat dotaz, zda existuje nějaký způsob jak mi pomoci'. Nic se však nestalo. Jsem opět zklamaný, i když jsem podobnou zkušenost zažil mnohokrát.

Už si ani nepamatuji, kolik dalších politiků jsem za léta kontaktoval. Byli to např. Olga Richterová, František Navrkal, Jan Bauer, Jan Klusáček, Andrej Babiš, Alena Schillerová, Jana Maláčová, Petr Fiala, Marian Jurečka, Tomio Okamura, Lucie Šafránková, pár senátorů, členové důchodové komise MPSV... výsledek byl ale vždy podobný: buď neodpověděli, nebo slíbili něco neurčitého do budoucna. Asi bych musel žít hodně dlouho, abych se nějaké pozitivní změny dočkal.

Domníval jsem se, že ČR bude respektovat alespoň mezinárodní smlouvy, včetně Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, článek 28. Naše poslance to ovšem nezajímá. Podle této úmluvy mají signatářské státy bezpodmínečně uznávat právo dlouhodobě nemocných na úhradu nákladů na bydlení a nezbytných potřeb, ale realita je jiná.

Jediným řešením by byla systémová změna, k té ale zatím nikdo z našich politiků nenašel odvahu. Vláda sice 11. května 2023 oznámila důchodovou reformu, nicméně invalidní důchody do ní nezahrnula. Vše zůstává při starém, přes veškerou moji snahu.

Nadále navrhuji, aby výše základní výměry ID odpovídala stupni invalidity, tj. v prvním stupni činila nejméně a ve třetím nejvíce, např.:

1. stupeň invalidity 4 400 Kč
2. stupeň 8 000 Kč
3. stupeň 13 000 Kč

a až poté malé navýšení dle zásluhovosti, tak aby to státní rozpočet oproti současnému stavu téměř nezatížilo. Nešlo by tedy fakticky o přidání na důchodech, ale jejich restrukturalizaci.

Pokud jde o koncept invalidity z mládí, bylo by asi nejlepší ji zrušit a nastavit všem stejná pravidla, což by při odstupňování základní výměry nebyl problém. Část občanů totiž tuto legislativní výjimku zneužívá, dochází ke korupci a získávání invalidních důchodů 3. stupně na různé, často neškodné psychiatrické diagnózy, které umožňují trvale získat podstatně vyšší důchod již po dosažení 18. roku života.

V současnosti platí, že pokud onemocníte dříve, než získáte nějaký vyměřovací základ a invaliditu z mládí Vám nepřiznají, dostanete ve třetím stupni invalidity zcela stejný důchod jako v prvním, což je proti zdravému rozumu.

V roce 2024 je minimální invalidní důchod následující:

1. stupeň invalidity 5 170 Kč
2. stupeň 5 170 Kč
3. stupeň 5 170 Kč,

jakoby měl těžce zdravotně postižený člověk stejné životní náklady jako lehce postižený. Opravdu nemá, múžete mi věřit.

Uzákonění minimálních důchodů ve výši cca 10-12 tisíc Kč, které mělo v programu několik parlamentních stran, se rovněž nekoná, přestože by se týkalo jen několika (desítek) tisíc lidí ve státě a rozpočet by to také příliš nezatížilo. Nejnižší důchody se sice mají od roku 2025 zvýšit zhruba na dvojnásobek, ale jen lidem, kteří odpracovali alespoň 35 let. Takový požadavek většina invalidů nemůže splnit.

Pokud byste měli nějaké dotazy, nebo mohli pomoci třeba článkem či interpelací v parlamentu, kontaktujte mne prosím na Twitteru (X) nebo e-mailem.

Vše je lepší, než jen tiše přihlížet.

© 2018 - 20248
@lekarpraha (Twitter/X)

V případě mého úmrtí se odkaz na PayPal trvale deaktivuje.